Tak trochu jiné Vánoce

Všichni, kteří žijí v zahraničí, mi to asi potvrdí. Člověk začne Vánoce vnímat úplně jiným způsobem v momentě, kdy to domů není jen pár hodin vlakem a kdy je potřeba každé setkání s rodinou a přáteli pořádně naplánovat. Pro mne to byly první takto strávené Vánoce a dnes bych jim rád věnoval pár řádků. Svým způsobem je to i určitá forma poděkování všem lidem, kteří byly letos součástí mých Vánoc.


Norský vánoční čas

Jakou rychlostí Vánoce přicházejí je ohraná písnička, kterou zažíváme všichni. V mém případě letos bylo nové plánování nákupu dárků, resp. které dary koupím v Norsku a které doma. Kromě toho mne také čekala povinnost výběru suvenýrů pro příbuzné. Nejsem zastáncem magnetů s vlaječkami a raději vždy kupuji nějaké místní lokální suroviny. Tentokrát jsem vybral kávu z “našeho domu” a místní čokoládu, která mi byla doporučena ostatními přistěhovalci.

Poslední dny před odletem už jsem odpočítával. Nejen, že jsem se těšil, ale také už jsem cítil jistou únavu, protože jsem prakticky neměl do té doby ani jeden den dovolenou. Přesto ale poslední prosincové dny hodnotím jako jedny z nejlepších tu. Přišlo mi, že díky vánoční atmosféře, večírku a jedné společné neděle mezinárodního vaření jsem měl příležitost poznat ostatní zase o kousek více a hlouběji.

Žádná změna

Návraty domů mám rád. Jsem vždy vděčný, když na mne rodina čeká na letišti nebo na nádraží a první lidé, které vidím, jsou právě oni. První den (resp. spíše večer) dokonale reprezentoval všechny mé vánoční dny. Za pár hodin jsme se stihli potkat s širší rodinou, posedět (pro mne konečně) u českého piva a burgeru, projít trhy, vyzvednout dárek a pak mne ještě čekala premiéra Star Wars.

Rád bych ale vyzdvihl ten pocit, který jsem měl, když jsme se následující den po dlouhé době společně sešli doma u stolu. Měl jsem pocit, jak kdybych přijel po týdnu z Brna a vůbec nic se nezměnilo.

Že by konečně klid a mír?

Za posledních několik let jsem si Vánoce moc neužíval. Jasně, stále to byly svým způsobem dny určité změny a nějakého odpočinku, ale ve výsledku stejně veškerá atmosféra pokud nebyla zabita přípravami, tak zde byla škola a nutnost se učit na zkoušky.

Jsem typ člověka, který se spíše přes tento čas neučí, ale to ovšem neznamená, že bych neměl u každého filmu nebo jiné nestudijní aktivity výčitky svědomí, že se neučím. V případě vánočního úklidu jsem se tomu spíše vyhnul a vím, kdo za mne nesl tu váhu.

Jak je v Norsku

Vlastně jediná věc, se kterou jsem přes Vánoce bojoval, byla otázka “Jak je v Norsku?”. Obecně otázku “Jak se daří?” nemám moc v oblibě. Tentokrát jsem byl zvědavý na ostatní, ale vždy se debata spíše točila kolem mne. Možná si za to mohu i trochu sám, protože jsem se párkrát přistihl při poznámce “No v Norsku je to a to…” a je mi jasné, že to situaci nepřispívalo a zároveň to pak asi už mohlo být otravné.

Je to maličkost, ale určitý čas před vánoci na mne dolehl pocit určitého odtržení a pokud jen jediný kontakt s ostatními jsou sociální sítě, tak jsem pak upadal do takového malého kolotoče.


Vánoce mám spojené i s otázkou, jak potom dál. Mnoho lidí se ptalo a já jsem vděčný, že už nějaký plán také mám. Uvidíme, kam se posune. V každém případě poslední měsíce si opravdu užívám a jsem za ně velmi vděčný. Až opět budu svědkem debaty na téma “Co pro mne znamenají Vánoce?”, odpověď “čas, kdy jsou všichni spolu” budu chápat naplno a i o tomto je má stáž v Norsku… Díky

Show Comments

Get the latest posts delivered right to your inbox.