Je univerzita základem života?

Cítím velkou vděčnost, že se mi podařilo dostudovat bakalářské studium ve standardním termínu. Proč? Za ty 3 roky jsem měl pár 3. termínů a hlavně poslední předmět byl opravdu na hraně. Když k tomu přidám pocity nestíhání, pochyby zda to má smysl, jsem opravdu rád, že to mám za sebou, protože poměr lidí, co dokončili studium ve standardním termínu je celkem krutý. Když už mám titul v ruce, je čas trochu hodnotit.

Zaslal JR, díky :)

Posted by FIT Memes on Tuesday, 5 March 2019

Můj oblíbený disclaimer na začátek:

Tento článek se týká komplexního problému, na který mám pouze specifický pohled z jedné strany. I přes veškerou snahu nelze definovat nějaké jednoduché řešení s nadhledem. Také je nutné říct, že vždy bude rozdíl mezi akademickým světem a praxí. Pokud jde o osobní rovinu, tak stále vnímám, že rozhodně nemám zkušenosti pro určení vhodnosti nějaké životní cesty.

Nejsem jediný, kdo o tomto tématu napsal (např. blog Javorové lístky nebo Mirator). Budu tedy pár věcí asi opakovat, ale myslím, že kvůli určitému porovnání je potřeba dojmy z těchto věcí psát často a od různých lidí.

Z gymnázia do kláštera informatiků...

VUT FIT jsem si vybral na základě několika kritérií a předpokladů a musím říct, že minimálně ty předpoklady se naplnily. K programování jsem se na gymnáziu dostal tak trochu náhodou. Na druhou stranu mne programování neuvěřitelně chytlo a začal jsem se sám aktivně vzdělávat. Oproti vrstevníkům z průmyslových škol jsem měl dojem, že mi chybí určité znalosti toho, jak to funguje pod povrchem. Důvody pro VUT FIT nakonec byly tyto:

  • Nabídka předmětů zabývající se základy
  • Jeden obor zahrnující "všechno"
  • Menší flexibilita předmětů (nebylo to stylem "studuj co chceš a za 3 roky ti dáme diplom")
  • Hezké prostory fakulty

Utrápené studium

Dá se říct, že od druhého semestru jsem bojoval s pocitem, zda je studium správná časová investice. Hodně to souviselo s odchodem poloviny lidí z party, která se během prvního semestru vytvořila a jež jsem byl součástí. Pamatuji si na první týden na fakultě, resp. na setkání se studentskou unií a její varování, že každý třetí student mezi námi to nedodělá a v druhém semestru mi došlo, že na tom něco je. Ze studia se pak pro mne boj o přežití a neustálý strach z malé chyby s obrovským dopadem.

Myslím, že je dobré, že vstupní podmínky studia jsou spíše volnější, ale při těch počtech pak logicky vzniká situace, že během celého studia je student reprezentován loginem v systému a prakticky je jedno, jak moc máte pro obor zápal, snažíte se hledat spojitosti a využitelnost v praxi. Na zkoušce neprojdete na nějaké banalitě a ta banalita má pak obrovskou cenu. Nezdá se to, ale i jeden opakovaný předmět má veliký význam na studium.

Na závěr sekce pak zmíním pár nepodložených dojmů:

  • Největší uznání sklidí jeden ušetřený byte paměti, ale na koncept implementace, kvalitu kódu a testování se už tolik nehledí.
  • Partnerství firem fakultě ve výsledku škodí.

Zdá se ti, že FIT je špatná škola? Neboj, čti dál, bude i pozitivnější sekce.

Bakalařská práce

V mém případě to byla hlavní náplň jedné třetiny studia a asi největší zkušenost, kterou si ze studia odnáším. Výběru tématu jsem se bál, takže jsem své téma hledal už pomalu v 2. ročníku. Můj hlavní požadavek byla využitelnost, tedy projekt neměl být do šuplíku, což u bakalářek bývá zvykem. Nakonec jsem získal téma díky GDG, resp. propojení s městem Brnem. Zda se můj požadavek naplní, ale zatím jisté není.

Ukázalo se, že v případě externích spoluprací to není úplně jednoduché. Je tedy dobré práci prezentovat jako open source projekt, o který byl projeven zájem a na trhu takové řešení chybí...

Proč o tom mluvím? Bakalářská práce je jeden z mála projektů, který má jasně daný deadline a je hlavně na vás, abyste se s tím popasovali - našli vedoucího, designovali, implementovali a popsali. Pokud tedy nepokazíte výběr tématu, získáte prostor věnovat se něčemu, co vás zajímá, a hlavně další zkušenosti. V mém případě jsem hlavně pochopil význam akademických zdrojů a nutnost uvádění zdrojů u konkrétních informací. Dokonce jsem byl překvapen způsoby formulace tvrzení, např.:

Sociální sítě mohou být použity jako zdroj informací.

U oponenta jsem pak čelil tvrdé kritice a zkušenost, že bylo nutné ustát negativní hodnocení a obhájit vlastní přínos tématu, byla pro mne velmi cenná. Obhajoba trvala jen 5 minut a kromě krátké prezentace a jednoho dotazu neobsahovala žádnou diskusi. Zbytek státní zkoušky byl ve formě 4 minutové odpovědi na malou podotázku ze 40 okruhů bez losování, které pokrývali všechny povinné předměty. Čistě matematicky jsem byl zkoušen cca z 0,5% znalostí a musel jsem vědět bez možnosti druhé či třetí otázky. Jsem jediný, kdo si říká, že tady něco nehraje? Stojím si zatím, že celé státnice byly o náhodě a mezi úspěšnými a neúspěšnými není žádný rozdíl.

Jak tedy studium pojmout?

V druhém semestru jsme měli v rámci volitelného předmětu přednášku od Honzy Javorka o pojetí studia. Byla velmi cenná. Byl (a možná stále je) toho názoru, že studium VŠ se dá pojmout jako pískoviště a je jen na nás, jaký hrad na něm postavíme. Symbolika toho pískoviště je vhodná i v ohledu, že během studia máme spoustu výhod, které vytvářejí bezpečné prostředí, např. slevy, WiFi síť eduroam, sporty, kamarádi a často i finanční podpora od rodičů. Je to tedy ideální čas hledat, zkoušet a (snad i) dospět. Může jít o cokoliv: podnikání, pořádání přednášek, cestování, výzkum atd. Avšak pozor, i na pískovišti jsou děti, které rádi bortí cizí hrady.

Myslím, že já jsem postavil obstojný hrad. Během těch tří let jsem zavítal do USA na konferenci Google I/O, předělali jsme dynamický web technologické komunity, uspořádal několik přednášek a workshopů v Brně, naučil se základy Swingu, vylepšil si osobní management, sportoval a ujasnil si pro mne důležité hodnoty. Známky nejlepší nebyly, ale pro mne to byla přijatelná cena.

Obecně školství vždy bude mít určitou setrvačnost a je to dobře. Nelze tedy očekávat, že školství se bude zabývat velmi aktuálními věcmi hlavně v IT, které má velmi rychlý vývoj. Myslím, že kolikrát první krok pro změnu může být od studentů (viz níže), ale na ČVUT ukázali otevřený přístup, u kterého se raději bojím uvažovat, jak moc reálný by na mé fakultě byl. A pokud jde o aktuálnost, neměly by být webové stránky fakulty výkladní skříní?

V rámci povinně volitelného předmětu zabývající se Javou jsme měli týmový projekt. Ani na jedné přednášce nezaznělo slovo Kotlin a to už nějakou dobu je velmi populární. Zkusil jsem se zeptat, zda by bylo možné si na projektu Kotlin vyzkoušet a bylo žádosti vyhověno. Poměr Kotlinu vůči Javě měl být velmi malý a nakonec jsme neměli ani řádek, ale bylo to možné...

Na FIT jsem šel s tím, že se chci naučit základy - na čem SW stojí. To se splnilo a jsem vděčný, že jsem se volbou fakulty trefil. Je opravdu jedno v jakém jazyce je algoritmus implementován - jde o ten algoritmus. Tedy je dobré se vzdělávat jak funguje překladač, klasifikace ve vektorovém prostoru nebo třeba i NAND hradlo, ale prosím nechte studenty myšlenku vyjádřit efektivně a nenuťte je "jen do jazyka C."

Poslední rok se mi podařilo zažít týdenní workshop v Německu o digitální transformaci a technologii blockchain. Přístup německých kantorů byl pro mne velmi inspirativní. Měli k nám respekt a spíš než o přednáškách to bylo o otázkách, kterými se nás snažili posunout a předat zodpovědnost za svět na naše bedra (schopnost řešit problémy). I na FIT je spousta skvělých lidí, ale pár jedinců atmosféru kazí natolik, že je tam určitý pocit hořkosti.


Z promoce (bohužel ne všichni spolužáci a vysokoškolník...)

A co dál?

Jsem připraven se vzdělávat celý život, nehledě na to, zda to bude na VŠ nebo ne. Jednou budu muset přijmout ten fakt, že už vědomosti do hlavy nelezou tak dobře, jako dříve, ale přeji si, aby bych vždy byl otevřený novým věcem. Čeká mne teď rok v praxi a doufám, že mi pomůže si ujasnit zaměření magisterského studia. Teď to vidím někde v datové analytice, bezpečnosti, designu a managementu, ale kdo ví?

Cítím vděčnost za bakalářské studium - ne všichni ho mají zadarmo a dodělali to. Nedokáži si představit, že bych po gymnáziu šel hned do práce. Nejcennější věc ze studia pro mne však nejsou vědomosti, ale ten celek okolo...

Show Comments

Get the latest posts delivered right to your inbox.